Revenda Václav


Trendy využívání ICT ve školách

1 Obsah

1 Obsah
2 Úvod
3 Paralela ICT a edukace
    Interaktivita
    Virtualita
    Multimedialita
    Mobilita
    Globalita
4 Závěr
5 Použitá a doplňková literatura


2 Úvod

Na informační a komunikační technologie (dále jen ICT) musíme pohlížet především jako na nástroje k vytvoření sítí, kde nebude brán zřetel na čas a prostor, respektive kdy se zkrátí komunikace mezi lidmi na minimum. Toto moto zaznělo již v pojmu „globální vesnice“, které bylo rozváděno sociology a futurology jako např. Daniel Bell či Alvil Toffer (1). Na základně tohoto rozvoje se derivují i ostatní proměny ve společnosti, jako např. v oblasti sociální či ekonomické. Lze také uvažovat o ICT v širším slova smyslu a to o negativním či pozitivní dopadu. Jinými slovy můžeme interpretovat autora Nicholase Negroponte, který říká, že jak je důležitá DNA pro kódování genetická informace v těle, tak v dnešní společnosti je důležitý každý bit, ze kterého je tvořena každá informace (2) v oblasti ICT.

3 Paralela ICT a edukace

Z hlediska vyučujícího ICT přináší nový způsob vyučování a z hlediska žáka nový způsob učení. Díky technologiím se tak výuka stává zajímavější a nabyté znalosti slouží k vybudování mezipředmětových vztahů, ale především k eliminaci encyklopedismu, který není žádoucí. I proto je v současnosti využívání ICT jednou z priorit kurikulárního vzdělávání. Na tuto problematiku poukazuje i „Koncepce národní informační politiky“ (1), která si klade za cíl implementovat informační gramotnost do výuky. A to jak pro základní a střední vzdělání, ale zrovna tak i ve vzdělávání učitelů. Edukant je díky novým technologiím motivován k celoživotnímu vzdělávání tolik potřebného k překlenutí vědomostní propasti způsobenou akcelerací vývoje. Tento vědomostní potenciál je tedy třeba neustále zvyšovat k začlenění studujícího do společnosti.
Na mezinárodní konferenci o nadaných ECHA (European Council for High Ability), kde přednášeli španělští odborníci, byl interpretován výzkum o dopadu interaktivních pomůcek při výuce. Bylo zjištěno, že díky interaktivní tabuli a jejímu správnému použití lze rozvíjet tvořivost a kreativitu žáků, nechme mluvit konkrétní čísla. Ukázalo se, že kreativita u dětí je okolo 63%. Pokud ta samá skupina dětí měla možnost aktivně užívat interaktivní tabuli, vzrostla míra kreativity až na 80% (3).
Vytváří se tu tedy nová rovina. Už to není jen mezi učitelem a edukantem, ale také mezi edukantem a technikou, respektive mezi technologiemi, které ICT mohou nabídnout. Je tedy zřejmé, že kvalita vzdělání je přímo úměrná technologiím, které nám ICT přináší. Tato práce si klade za cíl zmapovat trendy využívání ICT ve výuce, popsat jednotlivé technologie a položit si otázku u každé z nich: Používá se ve výuce? Pokud ano, tak jak? Jaký má přínos z hlediska edukace. Mezi fenomény dnešních technologií tak lze zařadit:


Nyní konkrétně k výše uvedenými technologiím.

Interaktivita

„Schopnost poskytnutá uživateli, který může zasahovat do výpočetních procesů a vidět výsledky těchto zásahů v reálném čase. Je také používáno v teorii komunikace k popisu lidské komunikace založené na dialogu a výměně.“ (4) jak napsal PhDr. Milan Novák, Ph.D. Interaktivita je tedy funkce, která rozvíjí oboustrannou komunikaci mezi studentem a didaktickým prostředkem pomocí zpětné vazby. Ve výuce je tento fakt kladně hodnocen především z důvodů, které lze shrnout do následujících bodů:

Dnešní doba obsahuje několik možností, jak interaktivitu implementovat do výuky. Jedná se především o:

V současnosti je velká škála konkrétních interaktivních prostředků využitelných v edukaci. Nejčastěji se využívá interaktivní tabule, která může přinášet studujícímu velmi kvalitní zpětnou vazbu. Ve svém oboru však není jediná, a proto se pojďme podívat i na další možné prostředky poskytující interaktivitu v současnosti: (6)
Možnosti dnešních zařízení jsou opravdu široké. Mimo výše uvedené k nim patří také možnost digitalizace, resp. uložení práce s interaktivními pomůckami k pozdějšímu prostudování či jinému uplatnění ve výuce. Lze tak vytvářet portály, kde bude sdílen již připravený materiál pro konkrétní prostředek a na konkrétní téma. Patří sem např.:

Interaktivita je opravdu fenomenem dnešní výuky převážně v interaktivních tabulích, ale lze se i setkávat s jinými prostředky podporující interaktivitu, jak bylo uvedeno výše. Interaktivita však není jediná technologie, která transformuje dnešní výuku. Mezi velmi významné patří také virtualita.

Virtualita

Nejprve je třeba stanovit a vysvětlit pojem realita, neboť virtualita realitu odráží a snaží se s ní ztotožnit a tím pádem virtualitu i ovlivňuje. Každý vědecký obor ji definuje dle svého. Definice dle Pierre Lévyhy je následující: „hmotnou hmatatelnou přítomnost“ (7). I když tato definice není určitě přesná, nepojednává např. o smyslových záležitostech, lze ji brát pro tyto účely dostačující.

Virtualita vychází z reality, respektive si vytváří virtuální realitu, kterou Jiří Cejpek vidí v nových možnostech sociální komunikace, nejprve se však musí poznat realita. Virtuální realitu definuje jako „stav, kdy člověk prožívá přesvědčivý pocit, že se ocitl v jiném světě, aniž by se v něm skutečně nacházel, přesvědčují ho o tom jeho smysly. Může přitom projevovat svou vůli i určitou aktivitu, ale je k tomu třeba mnoho techniky. (8)“ Pojem virtuální realita úzce souvisí s ICT, neboť využila a spojila všechna dostupná media a technologie.
Ve virtuálním prostředí se pak vytváří virtuální identita,která je tvořena technickými prostředky. Virtuální identita je anonymní, neboť i jakékoliv ověřování je pouze virtuální (převážně na internetu).

Virtualitu lze dělit na:


Příkladem takového virtuálního světa může být portál Second Life. „Second Life není hra, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale unikátní replika reálného života s vlastní ekonomikou, obyvatelstvem, sociálními vztahy i systémy vzdělávání.“ (11)
Z hlediska edukace se virtualita odráží v tzv. „virtuálním vzdělání“, kde výuka probíhá on-line s využitím internetu. Lze se také setkat s virtuálními univerzitami, které nejsou fyzicky postaveny a kde se pak mluví o tzv. virtuálním studijním programu (podstatná část předmětů je vyučováno virtuálně) popř. virtuálním studijním kurzu (není vyučován v učebně - kontakt není face to face). Jak provozovat virtuální vzdělávání je celá řada.
Pro edukaci se nejčastěji využívá těchto virtuálních platforem:
Learning Management systém (LMS), Moodle aj. A dokonce i portál Second Life, kde nedávno vznikla virtuální učebna pro hlavní vysoké školy a univerzity nevyjímaje „Princetonské, Rice University, Pepperdine University, University of Derby (UK), a Vassar, Open University (Velká Británie)“ (12).
Virtualita tak přináší do výuky spoustu nových možností, které můžeme shrnout do následujících bodů:
  • u žáků lze vypěstovat předem připravené reakce na určité podněty - tzv. problémové situace, které získal ve virtuálním prostředí (např. počítačové hry) a dále je mu tak umožněno rozvíjet jejich logiku v paralele s realitou.
  • spojení zábavy a řešení problémů
  • otevřena tvořivost jedince a tím jeho volnost a tvořivost ve svém formování, respektive ve vzdělávání
  • možnost vytvářet vlastní prostředí a podmínky virtuálního života, a tím rozvíjet svoje myšlení
  • odráží se skutečná, respektive transformovaná realita dle vývoje virtuálního prostředí, které slouží k simulaci prostředí a podmínek, které by v reálném životě buď vůbec nešly anebo jen s těží
  • není důležitý čas a prostor při řešení problémů

  • image001.png, 86kB
    Obrázek 2: 3D kamera, převzato z: [6]

    Realizace virtuality ve výuce je hodně variabilní, ale i přesto můžeme definovat nejčastější kategorie, kterými jsou:
    Variabilitu lze pozorovat i u konkrétních virtualizačních prostředků, které lze nasadit do výuky v podobě:
    Virtualita je fenomén, který je škoda nevyužít převážně pro svou možnost sdílení a dostupnost. Lze tak sdílet mj. výukové materiály, které pak lze při výuce využít. Jedná se např. o tyto portály:
    Velké naděje byly kladeny i do vývoje virtuálních rozhraní, které budou působit na lidské smysly v největší možné míře. Trojrozměrný obraz byl řešen buď speciálními brýlemi, kde pomocí zvláštních filtrů bylo zajištěno, že každé oko vidělo jen to, co má (stereoskopický efekt). Ve druhém způsobu základ tvořily dva displaye (pro každé oko jeden) umístěné v přilbě, kde se promítal pohybující se obraz. Obraz se pak měnil podle pohybu očí či hlavy pomocí zvláštního přístroje, který tato data zpracovával. Zvuk byl řešen pomocí stereofonních sluchátek v přilbě. Pro základní orientaci bylo toto řešení dostačující, avšak ne pro simulování reality, neboť by byl třeba zvuk prostorový. Počítač by pak mohl vyhodnocovat zvuk v jakékoliv pozici hlavy.
    Pomocí tzv. „datový oblek“ bylo vytvořeno prostředí pro simulaci hmatu. Ovšem tento článek virtuality je zatím nejslabším ze všech, neboť nelze vytvořit takový model, který by uživatele informoval dokonale o změně síly na těleso, teplotě, bolesti v případě nárazu aj. Lze jej pro finanční náročnost substituovat jen datovou rukavicí, popř. i bez zpětné vazby.

    Tento trend se ovšem ve vzdělávání ale ani obecně příliš neujal, neboť neexistují takové počítače, které by dostatečně rychle renderovaly obraz dle pohybů hlavy; jak vyplývá i z výzkumu uvedeného na portálu
    www.spomocnik.cz <http://www.spomocnik.cz/> : „Výukové experimenty si proto mohl dovolit jen málokdo - třeba NASA, kde Dede nějaký čas působil. Cena nakonec způsobila to, že se tato zařízení příliš nerozšířila“ (10) Kdyby se něco takového podařilo vytvořit, byl by to určitě přelom a to ne jen ve vzdělávání, ale i obecně. Otevřela by se hranice ne jen handicapovaným lidem, ale všem prožívat neuvěřitelné zážitky. Dnešním trendem je převážně promítání filmů ve 3D známém pod pojmem IMAX. Ale jak je i výše uvedeno, můžeme se setkat s tzv. CAVE 3D.
    Virtualita je nenáročná na čas. Díky ní se zkracují vzdálenosti (prohlídky např. zámků), šetří peníze (např. za pracovní síly) ale především si v ní lze dovolit plně všechno - jen s omezením virtuálního prostředí. Mezi její meze ovšem patří možná závislost na ní a skutečnost, že realitu plně nikdy nenahradí.

    Multimedialita

    Jedná se o propojení různých funkcí, které mohou poskytovat jiná média, jako např.: text, obraz, grafika aj. Počítač zde pak slouží jako kombinátor výše uvedených funkcí a výsledkem je tak vícekanálová komunikace. Takto předkládané informace jsou více názorné než ty, které byly prezentovány běžnými metodami. Lze tak definovat tyto výhody:


    Multimedialita umožňuje žákovi individuálně nakládat s tématem libovolným způsobem (16). Tento fakt je důležitý převážně pro fixaci učiva. Umožňuje též lépe si zapamatovat danou látku, neboť je při takto osvojovaných znalostech využíváno následujících typů pamětí: sémantická paměť (obsahuje významy pojmů a termínů, resp. fakta), epizodická paměť (paměť vázaná na nějakou událost), procedurální paměť (paměť pro úkony a dovednosti) a tzv. priming (typ paměti, kterou si neuvědomujeme, ale ovlivňuje nás) (17). Díky této komplexnosti jsou pak informace lépe absorbovány díky vzájemné vazbě. Je tedy zřejmé, že výše uvedené technologie zlepšují informační potenciál u žáků. Dle průzkumu Chrise Dedek z Harvardu (10) se technologie snaží žáka vtáhnout do děje tak, aby jej vnímal jako současnost (tzv. immersive experience). Vzniká tu tak nová koncepce pojetí výuky, které by se (dle Dedeho výzkumu) dalo shrnout do těchto bodů:


    Na závěr pak dodal větu: „Musíme zcela zapomenout na léty zažité podvědomé chápání podstaty vzdělávacího procesu. Tradiční výukové postupy jsou sice stále použitelné, ale jejich postavení se zásadně mění. Pokrokové metody využívající technologie, k nimž patří i situované učení, se musí stát podstatnou komponentou přípravy nastupující generace pro život v 21. století. (10)“ Je zřejmé, že ICT technologie toto tvrzení i výzkum podporují.

    Mobilita

    Syntézou výše popsaných trendů se nám derivuje pojem mobilita. Ekvivalentně též můžeme hovořit o pojmu distribuovanost. Obecně lze o technologiích říci, že: „Technologie tak na jedné straně přinášejí svět do třídy a na straně druhé třídu, resp. vzdělávací aktivitu kamkoliv a kdykoliv je třeba, čímž výrazně mění dostupnost vzdělávání.“ (20 str. 4)Mobilita tak přispívá k rychlejší komunikaci mezi lidmi tedy i studenty. Z hlediska edukace pak můžeme přínos shrnout do několika bodů:


    Nelze též opomenout i fakt, že mobilita podporuje mimo výše uvedené i handicapované ve studiu. Zde je její nesporná výhoda oproti jiným - klasickým - metodám. Dokáže překonat věk, dovednosti, fyzické či jiné indispozice studenta. Studium se tak opravdu může stávat dostupnějším všem, neboť lze disponovat se svým časem a studovat s pocitem vlastní činnosti, resp. podle studijního programu „mně na míru.“
    Obecně lze pak říci, že ICT, resp. mobilita zvyšuje dostupnost informací. A pokud tento fakt budeme aplikovat směrem k edukaci, pak můžeme pozorovat značný přínos pro samotné studenty.

    Globalita

    Zde je dominantní nezávislost na poloze, času, kultuře aj. Je tak možno využití různých informačních zdrojů z celého světa a to i v nezávislosti na jazyce. Nelze opominout i vzájemnou spolupráci. Je i nutností zde uvést možnost výběru a konkurenceschopnost učitelům a vzdělávacím programům neboli překonat „globální vesnice“ a porozumět „sousedům“ (20 str. 3)
    Zaměříme-li se na využitelnost ve výuce, můžeme pozorovat tato pozitiva:


    Globalizace má tak za následek zmenšování vzdáleností mezi lidmi a vytvoření jedné velké společnosti, za čímž stojí i vyspělost ICT technologií. Otvírají se tak širší možnosti ve vzdělávání, neboť lze navazovat kontakty s lidmi, se kterými by se jinak potkat nedalo a předávat si tak zkušenosti. Nelze opominout i možnosti sdílení obsahu studia, ale především vzájemných výsledků. V tomto ohledu vzniklo velké množství různých portálů, které se zaměřují ne jen na výuku, ale i na zábavu. Lze tak tyto dvě činnosti jednoduše propojovat. Lze tak vytvářet různé studijní programy, které budou vyhovovat mé potřebě.

    4 Závěr

    ICT jsou nepostradatelnými v oblasti edukace, ale i v přípravě učitele. U žáků rozvijí metakognitivní dovednosti, které by jinak nebyly možné. Slouží k naplňování nových cílů výuky. Výuka přes ICT technologie může být individuální v ohledu na četnost, čas, místo a obsah výuky, ale přesto není izolovaná od společnosti (převážně virtuální). Transformuje se i role učitele. A to od vedoucího k průvodci vyučovacího procesu. Nelze opomenout vývoj a integraci ICT do základního vzdělání. Jak daleko je doba, kdy bude počítačová gramotnost ekvivalentní s „obyčejnou“ gramotností? Bude naprosto běžné umět ovládat počítač, jako psát, číst a počítat? Informačním technologiím věnují čím dál větší pozornost i vládní a nevládní instituce z celého světa. (20 str. 1) Výhody ICT pak jsou zřejmé:

    Možné bariéry neintegrace ICT jsou z hlediska školy v technickém vybavení a z pohledu žáka v rozdílech mezi pohlavím, neboť u dívek je menší motivovanost a zájem o ICT, než u chlapců. (21) Negativní výsledek přineslo také britské ministerstvo školství, které tvrdí, že „Výměna klasických školních tabulí v britských školách za interaktivní tabule nepřinesla očekávané zlepšení studijních výsledků u žáků.“ (22) Konkrétně můžeme interpretovat i Sir John Daniela - presidenta Commonwealth of Learning (mezinárodní organizace podporující školství bývalých britských kolonií), který říká: „Soustavné vybavování škol moderními technologiemi a digitálními výukovými materiály má zanedbatelný vliv na kvalitu vzdělání.“ Jako hlavní příčinu takovýchto výsledků uvádí, že je málo schopných učitelů s těmito technologiemi pracovat anebo je využívají neefektivně či dokonce nevhodným způsobem. Proto výzkum ukázal, že mnoho i-tabulí v Británii není plošně využívaná. Jeho cílem není technologie používat, ale jen pohnout veřejností tak, aby dokázali implementovat tyto technologie do vzdělávání, jako např. britská distanční Open Universita, kde využívání technologií má vynikající výsledek.
    V oponentuře vystoupil dr. Robert Kozma (významný americký vědec ze SRI International) s výsledkem projektů (23):
    Dr. Kozma uzavírá oponenturu slovy: „Žáci dobře připravených učitelů pracující ve specializovaném technologiemi podporovaném prostředí a v rámci restrukturovaných učebních plánů dosahují nejen lepších výsledků ve standardních testech, ale mají navíc schopnosti nutné pro život v informační společnosti a znalostní ekonomice.“ Poměr kladně a záporně hodnotících této debaty na internetu byl 56% ku 44%.
    I Larry Zubana, který je profesorem pedagogiky na Stanford University v Kalifornii, také vyzdvihuje nevhodnou implementaci ICT do škol.

    Lze ale souhlasit s T. G. Laytonem, který říká, že pokud jsou ICT využívány účelně, platí dávné přísloví „Ry
    ba vodu nevidí!“ (21) A dítě, které ovládá technologie, tak získává digitální a technickou gramotnost.
    Po shrnutí celé této práce spolu s odbornými studiemi lze konstatovat, že ICT technologie mají positivní vliv na výuku jen v rukách dobrého učitele a opačně.

    5 Použitá a doplňková literatura

    ·         NEGROPONT, Nicholas. Being Digital. New York: A. A. Knopff, 1995.

    ·         PhDr. NOVÁK, Milan Ph.D., Obecná kritéria webcastingu [online]. 13.1 [cit. 2010-01-30]. Dostupný z WWW: <http://www.voxcafe.cz/page-pdf.php?item=http://www.voxcafe.cz/clanky/webcasting/obecna-kriteria-webcastingu.html.

    ·         RAMBOUSEK, Vladimír. Výzkumný záměr PedF UK: Vzdělávání pro život v informační společnosti [online]. [1999] [cit. 2010-01-31]. Dostupný z WWW: <http://www.gymvr.cz/skola/wordpress_uploads/skola/2007/01/vyzkumny%20zamer%20PedF%20UK%20-%20vzdel%20v%20inf_spol.doc.

    ·         MARTINKOVÁ, Anna. INTERAKTIVITA A JEJÍ VYUŽITÍ PRI TVORBE UCEBNÍCH POMUCEK VYUŽÍVAJÍCÍCH MOŽNOSTÍ I-TABULE. [s.l.] : [s.n.], 2009. 2 sv. (2/4 s.). Dostupný z WWW: <http://edu.vsb.cz/interaktivni_tabule/publikacni_cinnost/2008_2009/2009_06_25_Olomouc_ISBN_978-80-7220-316-1_monografieII.dil_CDstr333.pdf>. ISBN 978-80-7220-316-1.

    ·         SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. [s.l.] : Grada. 82/368 s. ISBN 80-247-1821-9.

    ·         BRDIČKA, Bořivoj. Učení s počítačem. It.pedf.cuni.cz [online]. 1995 [cit. 2010-02-06]. Dostupný z WWW: <http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/ucspoc/>.

    ·         BARDOVÁ, Helena. Realita a virtualita. [s.l.], 2008. 79 s. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Karel Pstružina, CSc.

    ·         RAMBOUSEK, Vladimír: Charakteristické vlastnosti a specifické rys informačních a komunikačních technologií z hlediska vzdělávání: elektronický studijní text. Praha: UK v Praze, Pedagogická fakulta, 2009.

    ·         BRDIČKA, Bořivoj. Zapomeňte! Vzkazuje Dede. Učitelský spomocník [online]. 2009 [cit. 2010-02-07]. Dostupný z WWW: <http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=2401>.

    ·         Interaktivní snímač. Interaktivní tabule [online]. 2008 [cit. 2010-02-07]. Dostupný z WWW: <http://www.interaktivnitabule-engel.cz/interaktivni-snimac/>.

    ·         TINIO, V. L.: ICT in Education. New York: United Nations Development program, Bureau for Development Policy, 2002.

    ·         Virtual education. En.wikipedia.org [online]. 2010 [cit. 2010-01-31]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Virtual_education>.

    ·         PREISLER, Daniel. Moderní výuka pomocí interaktivních tabulí. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2010 [cit. 2010-02-07]. Dostupný z WWW: <http://www.mvcr.cz/clanek/moderni-vyuka-pomoci-interaktivnich-tabuli.aspx>.

    ·         One Laptop Per Child and Education Reform. OLPC//NEWS [online]. 2007 [cit. 2010-02-07]. Dostupný z WWW: <http://www.olpcnews.com/use_cases/education/one_laptop_per_child_education.html>.

    ·         BRDIČKA, Bořivoj. Nahá pravda o technologiích ve školách. Učitelský spomocník [online]. 2010 [cit. 2010-02-07]. Dostupný z WWW: <http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=2429>. ISSN ISSN 1214-917.

    ·         BRDIČKA, Bořivoj. Jsou technologie pro výuku přínosem?. Učitelský spomocník [online]. 2008 [cit. 2010-02-07]. Dostupný z WWW: <http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=2179>. ISSN ISSN 1214-917.

    ·         HUBATKA, Miloslav. Novinky pro interaktivní výuku pro rok 2010 : Mezinárodní výstava Bett 2010, Londýn. Chytretabule.cz [online]. 2010 [cit. 2010-02-06]. Dostupný z WWW: <http://www.chytretabule.cz/novinky-pro-interaktivni-vyuku-pro-rok-2010-mezinarodni-vystava-bett-2010-londyn.a65.html>.